Mýty o teplotě podávaného vína
Doba hradů a studených panství už je nenávratně pryč!
Neuvěřitelné! Ještě pořád se setkávám s názory o pokojové teplotě podávaného vína, archivaci vína na kredenci a o tom, že pálava musí být sladká. 🙂
O čem chci ale psát dnes, je teplota podávaného vína. Mýtus o pokojové teplotě vína pochází pravděpodobně z dob hradů a zámků, kdy nároky na teplotu obydlí nebyly ani za mák podobné dnešní „trenkové teplotě“.
Při podávání vína musíme brát v úvahu hned několik faktorů. Teplotu okolí, dobu, po kterou hodláme víno nechat nadechnout – „odstát“, případnou dekantaci a teplotu sklenic, ve kterých budeme víno podávat.
Jednoduchým pravidlem je, že lepší je víno studenější (o stupeň, dva), než teplejší. Studenější víno ve sklenici stejně dojde na ideální teplotu během chvilky. Mám rád, když je ten první doušek trochu studenější, ten další pak teplejší. Každý půlstupeň totiž odkrývá trochu jinou vlastnost. Studenější víno trochu zabíjí aroma, ale v chuti může ukázat nějaké malé tajemství.
Teplejší víno zase vůni propustí ven a poodkryje jiné chuťové vlastnosti. Podotýkám, že mluvím o minimálních teplotních rozdílech v jednotkách stupňů.
Bílé víno podáváme při teplotě 10 – 12 °C.
Růžové víno podáváme při teplotě 10 – 12 °C.
Červené víno podáváme při teplotě 14 – 16 °C.
Sekty podáváme při teplotě 8 – 10 °C.
Informace na etiketě vína se může lišit, pokud výrobce či vinař míní, že víno by se mělo pít teplejší nebo studenější, než je obvyklé.
Na závěr jedno upozornění. Pozor, více podchlazené víno může zakrýt různé neduhy vína!
Se sklenicí správně vychlazeného vína Vám přeji NA ZDRAVÍ!
