Nejdůležitějšími svátky během roku jsou Velikonoce a Vánoce. To ale rozhodně neznamená, že nás po Velikonocích až do Vánoc nečeká nic jiného než příšerná nekonečná nuda. Během roku je ještě mnoho svátků, které sice nejsou tak významné, ale váží se s nimi krásné a zajímavé tradice. Například taková filipojakubská noc, která zanedlouho nastane.

Název Filipojakubská noc možná není tak rozšířený. Některým z vás bude asi bližší pálení čarodějnic, které se odjakživa odehrávalo 30. dubna. Mohu vás ujistit, že filipojakubská noc je totéž co pálení čarodějnic. V minulosti bylo pálení čarodějnic velmi známým zvykem. V dnešní době už sice jeho popularita není tak velká, ale také se na tento „svátek“ úplně nezapomnělo.

Během noci, kdy se duben loučí s vládou a předává ji květnu, jsou zlé a nečisté síly údajně mocnější než jindy. Nebezpečí hrozilo především po odbití půlnoci, tehdy zlé a nečisté síly měly moc lidem škodit.

Tato na první pohled nebezpečná a hrůzostrašná noc však měla i své světlé stránky. Například tu, že v noci před dnem, kdy si církev v minulosti připomínala svatého Filipa a svatého Jakuba, bylo možné najít poklady, které byly v jiných dnech a nocích roku ukryté. Jenže ty poklady podle všeho střežily právě zlé síly, proto nebylo bezpečné pouštět se do hledání, pokud člověk neměl s sebou květ z kapradí, svěcenou křídu a mnoho dalších nezbytných věcí.

Také veškeré byliny měly během noci z 30. dubna na 1. května údajně kouzelnou moc. Zejména jestli se natrhaly přesně o půlnoci a navíc k tomu svítil úplňkový měsíc. I obyčejný šeřík lidé sázeli před dvory, staveními i v zahradách. Ten pak odháněl démony a zlé duchy. Prý stačila pouhá snítka šeříku, aby byl majetek i stavení v bezpečí před zlými čarodějnicemi.

Bezdětní manželé měli, a pořád prý mají v tuto noc větší šanci, že se jim podaří počít vytoužené dítě. Otěhotnět mohou samozřejmě i ženy, které to neplánovaly nebo dokonce ani nechtěly. Počít dítě o filipojakubské noci má však jednu velkou výhodu. Děti počaté v tuto noc, by mělo totiž po celý život provázet štěstí, alespoň se to povídá.

Teď něco o těch čarodějnicích, které jsou ve zmíněnou noc v podstatě jakýmisi oslavenkyněmi. V minulosti se věřilo, že o Filipojakubské noci čarodějnice letí na tzv. sabat, odtud se vzal název „noc čarodějnic“. Možná vás, stejně jako mě, překvapí, že čarodějnice nepotřebovaly k létání pouze košťata, ale musely se natírat kouzelnými mastmi, které jim pomáhaly létat. Létající košťata byla navíc speciální. K jejich výrobě se používalo převážně dřevo z jasanů a vrbové i březové pruty.

Představte si, že tak jako my na plesech volíme královnu plesu i čarodějnice během svého reje o Filipojakubské noci vybíraly mezi sebou tzv. královnu sabatu. Zvolené „královně“ pak patřila vláda během hostiny i během tzv. „čarodějnického kolu“, což byl tanec, nebo možná tance které se tančily pozpátku. Možná, že čarodějnice tančily pozpátku pořád, kdo ví.

Na čarodějnickém reji nechyběly ani pokrmy, které sice vypadaly celkem chutně, bohužel neměly žádnou chuť ani nezasytily. „Pochoutkami“, bez kterých se čarodějnické reje neobešly, byly kotel plný hadů a žab i nádoby s jedy. A jak trávily čarodějnice čas na sabatech, když zrovna nejedly a netancovaly? Oblíbenou činností bylo proměňování se ve vlky, psy a další zvířata. Pravděpodobně tam i jinak čarovaly. Nezapomněly se pochopitelně svým kolegyním pochlubit, jaké zlé neplechy od minulého srazu lidem provedly.

Od samého počátku své existence lidé věřili v nečisté síly, ale jak čas běžel, stala se z této víry pouhá pověra. Věřilo se, že ďábel k tomu, aby mohl uplatnit svou zlou moc na zemi, potřebuje lidi. Lidmi, kteří se k tomu hodili, byly právě čarodějnice, či čarodějové. Hlavně staré ženy lidé často podezřívaly, že mají spolky s ďáblem.

Lidé se přirozeně báli, aby je taková čarodějnice neuhranula. Naštěstí bylo dost „osvědčených“ způsobů, jak tomu zabránit. Před filipojakubskou nocí se například pokládaly narýpané drny a to nejen před vrata domů, ale i chlévů. Pak záleželo na tom, jestli umí daná čarodějnice dobře a rychle počítat. Čarodějnice totiž nesměla do stavení vstoupit dřív, dokud nespočítala všechna stébla. Počítání ji zaměstnalo až do samého rána a pak už nebylo třeba se jí bát, protože s příchodem rána její moc skončila.

Nezapomínalo se však ani na svěcenou vodu, kterou se před pálením čarodějnic skrápěla stavení. Lidé také bránily své příbytky před čarodějnicemi pomocí prutů a ostrého trní, které se zapichovalo na dvoře i před vraty. Úkolem trní a prutů nebylo nic jiného, než čarodějnici poranit.

Někteří používali jako ochranný prostředek i vidle, či košťata, ta se rovněž zapichovala. Pod drny se kladla vejce. Čarodějnice se dokonce zaháněly i biči, kterými se práskalo na návsích. Docházelo i na střelbu z pušek. Čarodějnice však prý znaly nejeden způsob jak uvidět, co lidé chystají a jak je potrestat. Místy, kde bylo možné čarodějnici alespoň koutkem oka spatřit, byly křižovatky a opuštěná místa.

Pálení čarodějnic má řada z nás spojeno především s ohněm. Tradice pálení ohňů večer 30. dubna přetrvala dodneška. Ohně se pochopitelně pálily na místech, která byla výše položená. Ohně měly rovněž chránit před čarodějnicemi. Tradice těchto ohňů je v některých zemích velmi stará, především u naších německých sousedů. Po čase se výročním ohňům začalo říkat „pálení čarodějnic.“ Mládenci během nich zapalovali pometla a vyhazovali je do výšky. Někde se věřilo, že jim to umožní vidět čarodějnici létat na koštěti. Další pověra hlásila, že díky tomu srazí nějakou čarodějnici k zemi.

Kouzla některých čarodějnic nepůsobily jenom na lidi, ale také na úrodu a dobytek, proto bylo nutné před nimi chránit jedno i druhé, zejména o filipojakubské noci. A tak se v den, kdy se večer pálily čarodějnice, dělaly i nejrůznější pověry, které měly chránit chlév. Chlév se osypával pískem a na hnojiště se pokládaly zelené větvičky. Nad vraty o filipojakubské noci visely ochranné rostliny.

Byly jimi třeba černobýl, či ratolesti lípy. Na vrata se psaly i tajuplné vzkazy. K napsání takového vzkazu bylo zapotřebí svěcené křídy. Už dříve jsem uvedl, že večer 30. dubna vzplály ohně, které dodnes známe jako „čarodějnice“. A za jakým účelem se slavil svátek pálení čarodějnic? Účel byl velmi prostý. Všechno se dělalo především kvůli ochraně úrody a hospodářství. A víte jaká ochrana před čarodějnicí byla nejúčinnější? Přece spálit ji!

Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně vzniklo pálení čarodějnic a proč se věřilo, že čarodějnice existují? A jak to vlastně bylo se slavnými hony na čarodějnice? Všechno začalo v dobách pozdního temného středověku, kdy lidé věřili, že všechno zlo způsobuje ďábel. Zemí, kde se poprvé objevilo učení o čarodějnictví, byla sladká Francie. Tam se také odehrály první čarodějnické, neboli čarodějné procesy. Odtamtud si tyto procesy našly cestu do Německa, Švýcarska, do ostatních států Evropy i do Ameriky. Zemí, kde bylo popraveno nejvíce obětí byla Říše.

Pronásledování bylo prostředkem k tomu, aby nebyl poškozovaný majetek ani dobytek. K tomu, aby byl někdo obviněn z čarodějnictví, musel být posedlý ďáblem nebo mu musela být tato posedlost připisována. K obvinění stačilo ale mít jen zlé úmysly. Obžalovaní byli mučení, následkem čehož se přiznali i k tomu, co neudělali. Nejdřív byli z čarodějnictví obviňováni muži i ženy. Později se začalo věřit, že ženy jsou víc spojeny s magií a kouzly, protože žena je přece nástroj ďáblův. Kromě toho, ženy nikdy nebyly ve společnosti tak důležité jako muži.

Ne všechny čarodějnice ale byly zlé. Našly se i dobré, ty se vyznaly v bylinkách. Dokázaly rovněž zahánět choroby a napravovat zlomeniny. Není divu, že si takové čarodějnice nebo možná spíš bylinářky získaly úctu a váženost lidí ve svém okolí. Existují jazyky, ve kterých slovo čarodějnice znamená „moudrá žena“. Bylinkářky, chcete-li vědmy, znaly mnohá tajemství přírody.

Vyznaly se nejen v působení rostlin, ale také v působení hub, kamenů, kovů, drahokamů, dokonce i barev a vůní. Ačkoliv se poznatky těchto žen zdály občas nesmyslné, až šílené, pomohly nejednou k užitečným objevům vědy. Stará „přírodní magie“ měla nemalý vliv nejen na lékařství, ale i na biologii, fyziku, chemii. Bylinářkám pomáhali v léčení také léčitelé a kováři. Škoda, že tolik žen, které se snažily jenom pomoct potřebujícím lidem, bylo upáleno na hranicích.

Ačkoliv v současnosti už neslaví Filipové a Jakubové svátek 30. dubna, název filipojakubská noc zůstal. Stejně jako tradice pálení čarodějnic. Dnes už lidé naštěstí nejsou tak pověrčiví. Pro mnohé z nás bude možná letošní pálení čarodějnic zahájením grilovací sezóny. Když už se ten oheň rozdělá, tak si na něm můžeme hned opéct nějakého toho buřta. Brambory z popela, který po ohni zbude, jistě taky přijdou k chuti. Možná si u ohně otevřete i láhev dobrého vína. Vždyť dobré jídlo a pití bylo odnepaměti nedílnou součástí jakýchkoliv oslav.

Až si Budete o letošní filipojakubské noci pochutnávat na nějaké té dobrotě, nezapomeňte ji pořádně zapít, třeba dobrým, kvalitním vínem. Možná by stálo za to otevřít u této příležitosti nějaký ten starší, archivní ročník. A které víno se k pálení čarodějnic nejlépe hodí? Těžko říct, jestli bílé nebo červené. Možná, že růžové víno ideálně doplní chuť pokrmu, který si poslední dubnový večer připravíte. Je zkrátka nesnadné určit, které víno je to pravé, protože ke každému jídlu se hodí jiné víno. Ovšem současný trh nabízí tolik druhů a značek nejrůznějších vín, že si určitě vybere každý. Neváhejte a spolehněte se při výběru na své chuťové buňky. Uvidíte, že vás nezklamou.

Oheň lze považovat za jeden z nejdůležitějších symbolů filipojakubské noci. Údajně je jeho moc o zmíněné noci skutečně kouzelná. Měl by si ho rozdělat a posedět u něj každý, i ten, kdo bude osamotě. Pokud patříte k těm odvážlivcům, kteří si přes oheň i skočí, pak během přeskakování myslete buď na nějaké své vroucné přání, nebo na zlozvyk, či něco jiného od čeho byste se rádi osvobodili.

Třeba se vám skutečně podaří nad nějakou svoji slabostí zvítězit nebo se časem něčemu novému naučíte, kdo ví. Ať už na kouzlo filipojakubské noci věříte více, méně nebo vůbec, určitě se vyplatí na pálení čarodějnic vyrazit. Pokud se taková akce koná někde blízko vašeho bydliště nebo i dál, neváhejte a běžte tam. Pravděpodobně vás tam sice nepotká nic neobvyklého, ale třeba se při té příležitosti s někým usmíříte. Nebo potkáte někoho, koho jste už dlouho neviděli a stýská se vám po něm. Vždyť láska, radost a přítomnost někoho, kdo je vám blízký, je nad všechna kouzla i poklady světa.

Karpecki Tomáš